Zástavní právo k nemovitosti

Zástavní právo je v praxi nejčastější zajišťovací institut – zajišťuje se jím povinnost k plnění. Zástavní věřitel má před ostatními věřiteli prioritní postavení – dochází-li ke zpeněžení zástavy, je to především on, kdo musí být z dosaženého výtěžku na prvním místě uspokojen.

Funkce zástavního práva – zajišťovací (má představovat trvalou hrozbu, která by měla dlužníka stimulovat k řádnému a včasnému plnění zajištěného závazku) a uhrazovací (hlavní smysl zástavního práva).

Nejčastější je smluvní zástavní právo. Smlouvu uzavírá zástavní věřitel a zástavce (vlastník zastavené věci, zpravidla dlužník, ale může jít i o osobu od dlužníka odlišnou). Smlouva musí být písemná, zástava a pohledávka musí být uvedeny nezaměnitelným způsobem (tzn. den a právní důvod vzniku pohledávky, její předmět a v penězích vyjádřená výše, splatnost, výše úroků a výše úroků z prodlení).

Pro zástavu nemovitosti,  která je evidovaná v katastru nemovitostí, je nutný vklad zástavního práva do katastru. Není-li v katastru evidovaná, je nutný zápis do Rejstříku zástav.

Uspokojení věřitele -jestliže dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas - věřitel má možnost dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Nelze ujednat jiný způsob uspokojení, než stanoví zákon (např. nelze sjednat tzv. propadnou zástavu – věřitel by si ji při dlužníkově neplnění ponechal a získal by ji do vlastnictví). Nejčastěji dochází ke zpeněžení ve veřejné dražbě. Jedná se o nedobrovolnou dražbu, kterou organizuje dražebník (musí mít živnostenské oprávnění). Návrh podává dražební věřitel – musí mít vykonatelné rozhodnutí, které mu přiznává pohledávku. Možný je též soudní prodej zástavy. Účastníky řízení před soudem jsou zástavní věřitel (žalobce) a zástavní dlužník (komu patří zástava). Vlastní prodej zástavy pak probíhá dle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých či nemovitých věcí, přikázání zastavené peněžité pohledávky apod.

Zpravodaj Rychlý výběr